V roce 1946 byl ustanoven do Lovosic pomocný duchovní v Bohušovicích nad Ohří ThB. Václav Kadeřávek. Lovosice patřily pod Bohušovickou NO, kde v té době působil bratr farář Syrovátka, který zde vykonával bohoslužby a vyučoval náboženství i když zde byla většina obyvatel německé národnosti.
Po skončení 2. světové války se v Lovosicích začaly sloužit bohoslužby Církve československé v kostele po německé evangelické církvi, který po osvobození převzala Českobratrská církev evangelická a později byl převeden do správy CČS. Určený duchovní se přestěhoval do Lovosic. V celé farnosti bylo vyučováno náboženství ve školách, protože naše církev byla jedinou, která náboženství v té době vyučovala. Vyučováním byla pověřena sestra Kadeřávková.
14. 12. 1946 byly stanoveny definitivní hranice NO Lovosice a bylo zažádáno o státní schválení. Náboženská obec byla v roce 1949 zasažena nuceným odchodem předsedy RS, bratra Bednáře, který byl zároveň ředitelem továrny Deli a pro NO velkou oporou.
Se změnou politického zřízení v roce 1948 opustila řady věřících i velká část zdejších příslušníků. 1.11.1949 byla veřejnosti předána církevní veřejná prádelna. Myšlenka vybudovat církevní veřejnou prádelnu pro své vznikla na odboru sociální péče. Prádelna byla určena pro nemocné členy CČS. Celý podnik vzbudil velkou pozornost u veřejnosti církevní i mimocírkevní. V roce byl 1949 byl církvi přidělen i farní dům za odhadní cenu 85 000 Kč a byl CČS přislíben také kostel.
13. 2. 1950 byl odvolán z Lovosic br. Kadeřávek, který se stal spirituálem nově otevřené koleje bohoslovecké fakulty v Praze. Lovosice byly administrovány duchovními z okolních náboženských obcí. V dubnu 1950 dostala náboženská obec v Lovosicích nového faráře, bratra Karla Svobodu, kterého po krátké době vystřídal bratr (v té době ještě kazatel) Jaroslav Hrubý. Po odchodu faráře Jaroslava Hrubého převzal obec MUDr. Ivan Nežerka, který v té době studoval teologickou fakultu. V průběhu několika let velmi vážně onemocněl. Dočkal se ještě své druhé promoce, ale krátce na to zemřel. Jeho zdravotní stav se velmi nešťastně promítl do života obce. Nemohl vykonávat všechny obřady, častokrát ani na některé akce nepřijel. Obec upadala a věřící přestali přicházet na bohoslužby. Novým kazatelem se stal kazatel bratr Horák, po jeho nástupu se situace nezlepšila, ale spíše zhoršila. Jeho soukromý život, především rozvod, probíhal velmi bouřlivě a byla do něj zatahována i Rada starších, která celou situaci a neustálé stížnosti sousedů nemohla vydržet a napsala dopis na DR a požádala o odvolání kazatele Horáka. Popsala situaci v náboženské obci, kam už na bohoslužby nikdo nechodil. Diecézní rada vyhověla a kazatel Horák odešel ze služby v naší církvi. Nějaký čas byla obec administrována a na bohoslužbách se střídali faráři z různých náboženských obcí a z Prahy. To k upevnění obec příliš nepřispívalo a obec se tak ocitla před zánikem. Na bohoslužbu už nechodil vůbec nikdo. Situace byla velmi složitá a nepřehledná a do ní byla ustanovena sestra duchovní Mikušková. Sestře farářce Mikuškové se podařilo NO opět oživit a v současné době chodí na bohoslužby asi 20 věřících. Konají se pravidelná setkání seniorů, pobožnosti, koncerty a i výstavy. Křtiny a svatby už také nejsou jen výjimkou.
Kostel a fara v Lovosicích
V roce 1963 byla plánována demolice farní budovy z důvodu výstavby sídliště a Městský národní výbor církvi předal náhradní budovu v Terezínské ulici, kde je fara dodnes.
V roce 1958 proběhlo jednání o převedení kostela v Lovosicích do vlastnictví církve. Kostel se podařilo zapsat do katastru nemovitostí až po sametové revoluci a to díky úsilí sestry Libuše Mikuškové. Od roku 2008 se kostel po částech opravuje, v současné době je opravena celá věž a nyní se připravuje oprava vitrážových oken.
